Rostlinná složka
Arnika horská (Arnica montana) — rostlina, kterou znají všechny babičky
Žlutý květ, který roste na horských loukách od Krkonoš po Alpy, je v Česku chráněný — a přesto ho najdete skoro v každé druhé masti na regálu. Tady je, proč tomu tak je.

Kde arnika roste a proč je chráněná
Arnika horská je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých, která roste na chudých, kyselých horských loukách. V České republice ji najdete v Krkonoších, Jeseníkách, na Šumavě a v Krušných horách — a je zákonem chráněná jako ohrožený druh. Sběr z volné přírody je tedy vyloučený.
Důvod je jednoduchý: arnika je náročná na stanoviště. Nesnáší hnojení, potřebuje pravidelné kosení a mizí všude tam, kde se z horských luk stávají pastviny nebo kde se přestane hospodařit vůbec. Za posledních sto let ubylo v Evropě odhadem víc než polovina původních lokalit.
Suroviny pro kosmetiku a přípravky se proto získávají z řízeného pěstování, hlavně v Německu, Rakousku, Španělsku a Rumunsku. To je zároveň dobrá zpráva pro kvalitu: pěstovaná surovina má stabilnější obsah účinných látek než sběr z divokých porostů.
Jak se arnika zpracovává
Sbírají se květní úbory — tedy to, co laik označí jako „květ". Sklízejí se ručně na začátku kvetení a musí se rychle usušit, protože vlhko obsah znehodnotí. Sušení probíhá ve stínu při teplotě do 45 °C.
Z usušených úborů se pak dělá buď olejový macerát (květy se louhují v rostlinném oleji), nebo tinktura (louhování v alkoholu). Většina kosmetických přípravků pro vnější použití pracuje s jedním z těchto dvou výtažků.
V seznamech složek přípravků se arnika objevuje pod označením Arnica montana flower extract, Arnica montana extract nebo prostě arnika. Latinský název je v seznamu složek (INCI) ten spolehlivější údaj.
| Latinský název | Arnica montana |
|---|---|
| Český lidový název | prha, prha chlumní |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Používaná část | květní úbory |
| Způsob použití | výhradně zevní (kosmetika, přípravky pro vnější použití) |
| Stav v ČR | zákonem chráněný ohrožený druh, sběr z přírody vyloučen |
| Zdroj suroviny | řízené pěstování (Německo, Rakousko, Španělsko, Rumunsko) |
| Pozor u alergie | hvězdnicovité rostliny (heřmánek, řebříček, pelyněk) |
Proč se arnika používá výhradně zevně
Arnika obsahuje seskviterpenické laktony — látky, kvůli kterým se rostlina nepoužívá vnitřně. V kosmetice a přípravcích pro vnější použití jde o standardní a dlouhodobě používanou surovinu, ale jako čaj nebo doplněk stravy k vnitřnímu užití se arnika neužívá.
Proto ji na etiketách potkáte prakticky vždy u krémů, gelů, mastí a sprejů, nikdy u kapslí a tablet. Pokud v seznamu složek doplňku stravy určeného k polykání narazíte na arniku, stojí za to se u toho zastavit.
Druhá věc, kterou je dobré vědět: arnika patří do stejné čeledi jako heřmánek, řebříček nebo pelyněk. Lidé s alergií na hvězdnicovité rostliny by přípravky s arnikou měli nejdřív vyzkoušet na malé ploše kůže.
Arnika v české tradici
Lidový název arniky je prha nebo prha chlumní a v českém bylinkářství se objevuje minimálně od 18. století. Tradičně se používala jako obklad — usušené květy se louhovaly a přikládaly na namožená místa po práci na poli.
Do moderní kosmetiky přešla arnika prakticky beze změny způsobu použití: pořád jde o vnější aplikaci, pořád jde o květní výtažek. Změnila se hlavně standardizace — dnešní surovina má měřený obsah účinných látek, což u domácího macerátu z babiččiny zahrádky neplatilo.